Lépe vědět

Základy plánování VII.
Mnoho lidí si myslí, že plánování je v první řadě o vymýšlení způsobů a o hledání cesty v neprobádaných oblastech. Dokážou v rámci plánování hodně spekulovat a pletou si to s vývojovým oddělením NASA.
Je třeba říci velmi nahlas: Dříve než začnete vymýšlet nové postupy pro nějakou aktivitu, měli byste co nejpřesněji zjistit, co už nyní dobře funguje.

Kdybyste byli trenérem jakéhokoliv sportu, měli byste poznat úspěšné tréninkové metody minulých vítězů. Kdybyste chtěli otevřít restauraci, nejdřív byste museli ovládat standardní recepty jídel, které každý zná a až potom přijde čas na vymýšlení specialit.

Mezi nejhorší bludy manažerů patří představa, že nový šéf musí všechno měnit. Ve skutečnosti je takovýto postoj projevem hluboké neznalosti a nekompetentnosti, v některých případech se dá mluvit až o aroganci.

Vždyť i tam, kde je předmětem aktivity například výzkum vědy, i tam se vychází z dávno objevených a formulovaných zákonů, které tvoří základ jakéhokoliv dalšího pátrání a experimentování.

Oblast plánování, o které tady nyní mluvíme, jsou SMĚRNICE.

Směrnice to není byrokratický nástroj, ale ověřená fakta o životě, pravidla hry a zdravý rozum v akci. Směrnice jsou to, co funguje. Postupy, které zaručeně vedou k výsledku. Jsou to nejen recepty typu – „jak upéct chleba“, ale i zákonitosti, kterými se řídí příroda či společnost.

Kdybyste chtěli vylézt na Mt. Everest, udělali byste nejlépe, kdybyste věděli něco o financování expedic. O tom, jaká strava (a kolik) se tam hodí. Měli byste si zjistit něco o fyzické přípravě horolezců, prostudovat si knihy a zprávy o minulých expedicích. Tento seznam směrnic pro úspěšné zdolání osmitisícovky by zabral ještě nejméně dva odstavce.

V managementu si nehrajeme na náhody. Je pravda, že náhody hrají svou roli, pokud považujeme za náhodu, že spóry plísně pronikly do laboratoře pana Fleminga, který tak objevil penicilin. A zda to byla náhoda, že jablko údajně spadlo Newtonovi na hlavu a to ho vyprovokovalo k popsání fyzikálních zákonů. I v managementě se na nás občas usměje štěstěna a objevíme náhodou něco, co funguje. Když se výborně prodává něco, co jsme vůbec nečekali, tak jsme objevili směrnici a jen pomatený podnikatel by to nevyužil.

Směrnice je nejen poznání něčeho, co funguje. Směrnicí se to stává až tehdy, když to zformulujeme tak, že to pomáhá lidem se rozhodovat.

Rozumný řidič chápe, že tady bude nějaká škola a je třeba dávat pozor na nezbedné děti a také je lépe nezastavovat, protože to zhoršuje přehled na cestě a zvyšuje riziko pro děti.

Ignorovat ověřené věci (směrnice) je proti zdravému rozumu. Je to stejně tak úspěšné, jako se pokoušet přidávat majoránku, či kopr do kynutých knedlíků. Ne, nemluvíme o tom, že člověk nemá zkoumat a zkoušet nové věci, ale říkáme, že úspěch experimentátora velmi závisí na jeho znalostech toho, co fungovalo předtím.

Toto všechno tady musíme probrat velmi důrazně, protože mnoho lidí má o plánování úplně nesprávné představy a myslí si, že je třeba zahodit za hlavu fungující věci a věnovat se jen „novým myšlenkám“. Ve skutečnosti jedna z největších výzev managementu, je čelit až nezdravé nutkavosti homo sapiens změnit co je úspěšné.

Pro dobré plánování se musíme zmocnit pravdy, protože pravda směrnicejsou synonyma. O tom jsme na tomto blogu mluvili už 16.3.2011 v článku Síla pravdy.

Pokud má být strategie firmy úspěšná, potom je lépe vědět které principy tady fungují, než nevědět a naivně doufat v zázraky.

Následující záložky mění níže uvedený obsah.
Pavoľ Timko

Pavoľ Timko

Pavoľ Timko

Nejnovější příspěvky autora Pavoľ Timko (zobrazit všechny)

© 2000 - 2017 Business Success, spol. s r.o.