Na břehu Lipenské přehrady s vůní pečených buřtů se nese tón Ivanovy kytary. Šplouchají vlnky, z lesa se ozývají noční ptáci, na údolí padla tma.
Vše začalo srazem v Písku. V plánu byla prohlídka města a také nejstaršího kamenného mostu v čechách. Po příjezdu však nad kulturou zvítězil hlad a tak se šlo na oběd. Během oběda začalo tak silně pršet, že z prohlídky nakonec nebylo nic. Společně jsem vyrazili dolů na jih čech. Vedl nás Majo, který našel v mapě nejkratší cestu a tak po necelých 50 km sjíždíme do polí směr Fryburk u lipenské přehrady. Po půl hodině se cesty začaly zužovat, zatáčky se začaly více stávat pravoúhlými a kopec střídal kopec. Alespoň už víme jak vypadá cesta zanačená jako "cesta malebnou krajinou" - už nikdy více, krajina sice malebná byla, ale více než 40 se nedalo jet. Však jsme taky nikam nespěchali. Kolem tří jsme byli na místě. Recepční byla vyloženě nadšena, že nás vidí, ale postupem času jsme si na ni zvykli a ona na nás. Ubytovali jsme se. Bylo to fajn, pěkné chajdy s výhledem do lesa a tak začala naše dovolená.