Start do nového roku s komunikačním tréninkem
Tradičně se po Novém roce my, Business Success, setkáváme na komunikačním tréninku. K desátému výročí působení Business Success v ČR jsme uspořádali trénink v prostorách zámečku v Myštěvsi. Naše řady, tak jako i loni, rozšířili někteří naši klienti, kteří trénovali společně s námi.
Jako každý rok, jeli jsme i letos těsně po Novém roce na firemní trénink. Tentokrát jsme byli téměř na „samotě“ – na zámečku v golfovém areálu u Myštěvsi ve východních Čechách. Osobně jsem byl letos potřetí a navíc s mojí ženou, která něco podobného ještě nedělala. Byl jsem zvědavý, zda se nám podaří projít všemi náročnými cvičeními. Čekala nás tzv. „TR-ka“. (TR-ka = tréninkové rutiny zaměřené na zlepšení komunikačních dovedností neboli soustavně prováděná cvičení, zlepšující komunikaci).
Laikovi, který ještě něco takového neabsolvoval, to není jednoduché přiblížit, protože prováděná cvičení se natolik liší od běžných praktik komunikačních cvičení, že nováček se může pozastavovat nad tím, jaké blázniviny tam začne provádět – a ke všemu ještě po dobu několika dnů. Projde-li však člověk počáteční nedůvěru a skepsi k užitku prvních cvičení, při kterých se zdánlivě nedělá „nic“, tak najednou může zjistit řadu „drobných“ výsledků, které mu ulehčí život. Obecně bych to nazval „rozbíjením převzatých a zaběhlých hledisek“, pod jejichž vlivem se rozhoduji či chovám. Máte-li například hledisko, že se se svojí ženou, se svými dětmi či se svými podřízenými v životě nedomluvíte, jak se s nimi pak člověk domluví? Je to snazší či horší? Je i moje ochota domluvit se větší či menší?
A tak se postupně lámou hlediska či stereotypy naší komunikace jedno za druhým. Měl jsem pocit (po 8 letech manželství), že snad moji ženu teprve teď pořádně vidím a vnímám. Oba jsme si uvědomili, že jsme se ještě nikdy - za tu dobu co jsme spolu – tolik společně nezasmáli. Někdy jsme totiž byli téměř mrtví smíchy. A věru, ten smích byl třeba. Denní realita, tlaky ze života, finance, spěch, rekonstrukce bytu, lišící se osobní cíle, to všechno nás často od sebe jakoby odvádělo. Už jste si všimli, jak se to nenápadně dokáže vplížit do života? Tím nechci říci, že tato absolvovaná cvičení jsou nápravou vztahů, ale člověk si najednou uvědomí věci kolem sebe, začne vnímat to, co dělá on sám (a myslím, že na těchto cvičeních dostane více než dost zpětných vazeb) a vsadím se, že i Vy chcete mít pevné a klidné zázemí, naplněné zvonivým, spokojeným smíchem dětí či partnera s prostorem pro skutečný odpočinek.
Mimochodem – všimli jste si, že nás nikdo neučil komunikovat? Myslím tím to, že já mám nějakou myšlenku, kterou chci přenést na svého partnera, své dítě či své podřízené, a tak mluvím. Mluvím, mluvím, někdy křičím, protože mám pocit, že neslyší, že nevnímají, že jsou ti mí lidé snad tupí jak stádo ovcí a kroutím hlavou, aniž si všimnu, že můj postup nebyl zrovna ideální. Že jsem si nevšiml a neoslovil to, že moje sekretářka je dnes více zamlklá a pomalejší než obvykle, že mému skladníkovi už potřetí vypadla součástka z rukou, že můj syn po mně vztahuje ruce. A co dělám já? Nestává se občas, že na sekretářku zvýším hlas, aby už koukala psát a u skladníka se rozčílím, že je snad úplně hloupý a nemožný a mého syna „odpálkuji“ s tím, že mám důležitý projekt? A přitom ani nevidím, že sekretářka nemohla spát kvůli problémům se synem, skladník po cestě do práce boural a je otřesený a můj syn je zoufalý, protože ho odmítám a šíleně pospíchám již několik týdnů.
A najednou – po absolvování několika cvičení – si mohu všimnout, že vidím u svých kolegů radost, zamyšlení, tvrdé odhodlání a nasazení něco zvládnout a že mi nedělá problém oslovit pozorované a zajímat se. Najednou je kolem mne větší pohoda a já sám se cítím uvolněněji a cítím větší sounáležitost se svým týmem, se svou rodinou, se svými kamarády. Co myslíte – když mají mí kolegové, má rodina či kamarádi pocit, že jim rozumím, budou se více snažit mi vyhovět v mých vlastních přáních či nikoliv? Je to jako hozená rukavice. Člověk někdy přestane věřit, že mohou existovat „divy“ a že lze podnikat či žít ve větším klidu, pohodlněji a s lepší náladou zvládat denně nabíhající problémy, „požáry“ či drobná neštěstíčka. Ale po absolvování těchto cvičení najednou VÍTE, že něco udělat můžete. Že lze někam směřovat. Že se lze lépe soustředit na řešení, že pokud se rozhodnu, tak mne nikdo neodvede od mých plánů a cílů. Jeden z našich klientů řekl, že si připadal po několik dnů (celý kurz trval cca. 10 dnů) jako špinavé prádlo v pračce. Mlel se, mlel se, několikrát se máchalo a ždímalo, několikrát chtěl utéci, ale nakonec zůstal a dokončil. Závěr mu přinesl uvolnění, které nahradilo všechny ty pochybnosti o sobě samém, všechny pocity typu „mám já toto ve svých letech vůbec zapotřebí?“ a jiné.
Když si já sám osobně vybavím všechny naše společné dovolené či moje výlety za „povyražením si“, tak jsem si uvědomil ještě jednu věc. Zatímco dovolená s následky „opic“ vyprchá za několik týdnů či měsíců, aniž to zvýší moje schopnosti obstát v životě (a přitom mne stála desítky tisíc), tak nikdy nezapomenu na mé pocity, které jsem měl v roce 2000, když jsem poprvé absolvoval tato cvičení – odhodlanost, obrovská chuť do života, chuť a ochota začít dělat některé věci znovu a jinak, nevyjádřitelný pocit sebedůvěry a jistoty ve své schopnosti, obrovská poznání v nejrůznějších oblastech, že MOHU. Zdá se Vám to až neuvěřitelné? Ani se Vám nedivím. Ale jste-li blázen, který se vrhl do podnikání hlava nehlava přes všechna varování, pochybnosti či odrazování ze strany svých nejbližších či svého okolí, pak jste ten správný typ pro takovéto neuvěřitelné akce. Víte proč? Protože Vy víte, že když jste se rozhodl/a, tak jste prorazil/a. Jen dnes, s odstupem třeba deseti či patnácti lete podnikání či manželství či jiných vztahů si člověk může říkat: „ jak jsem to tenkrát dělal/a, že to bylo všechno takové lehké, snadné, že jsem měl/a ochotu riskovat, prosadit se navzdory nepřízni zákonů, trhu či kolegů aj.?“, „proč už to dnes nejde s takovou lehkostí?“ Není však krásnější pocit než vědomí toho, že mám zase ten elán a sílu prorazit tak, jako před lety. K tomu, abych se toho opět dopracoval jsou však nutná tvrdá cvičení, která nejsou pro každého, ale jen pro odvážné blázny, kteří chtějí jít dál.
Alois Komorous
člen Business Success
