Má se vedoucí zajímat o osobní život svých lidí? Nebo „strkat nos“ do soukromých záležitostí zaměstnanců je zbytečné a vedoucí na to nemá právo?

 

Ovlivňuje osobní život naši práci?

 

Kariéra a produkce v zaměstnání jsou jednou, nikoli jedinou oblastí života každého zaměstnance. Často opakovanou otázkou bývá, zda má vedoucí právo zasahovat do osobního života svých podřízených a uplatňovat zde svůj vliv. Je to samozřejmě věcí osobní zodpovědnosti každého manažera, toho, zda mu na jeho lidech skutečně záleží a nebere je jako výrobní prostředek. Fakt, že privátní život může mít obrovský vliv na výsledky v práci a morálku, je nicméně holou, neoddiskutovatelnou skutečností. A každý vedoucí s tím musí počítat.

 

Výsledky, výsledky, výsledky…

 

Dobrý manažer by měl samozřejmě dbát na splněné úkoly a produkční kvóty, na termíny a kvalitu práce svých lidí. Měl by jejich úsilí koordinovat, aby k výsledkům své produkce dospěli co nejefektivněji. To je hlavní úkol každého manažera. Nutnou podmínkou ale vždy bude udržovat tým podřízených v dobrém psychickém stavu, dbát na dobrou morálku a s ní související ochotu podřízených plnit pracovní úkoly. A to je také práce každého vedoucího pracovníka. Má totiž možná oficiální pravomoc udělovat výtky, snížit prémie či dokonce propustit podřízeného pro neplnění pracovních úkolů. Ale mnohem rozumnější a elegantnější formou řízení je odstraňovat všechny faktory, které způsobují to, že podřízený neplní své úkoly.

 

Problémy doma, problémy v práci

 

Společnost je ve stavu, v jakém je a předpokládat, že každý zaměstnanec má harmonickou rodinu, oddaného a milujícího partnera či partnerku, pilné a pořádkumilovné ratolesti, vitální rodiče, vyrovnanou osobní ekonomiku a nulové zdravotní obtíže, je zcela zbytečné. Lidé mají mnoho osobních problémů a je jich někdy tolik a jsou tak závažné, že do práce chodí ve zcela nepoužitelném stavu. Svou myslí jsou totiž tam, kde mají své problémy a ne v práci. Jejich kolegové k nim hovoří, ale oni nejsou na příjmu. Mechanicky odkývají obsah komunikace, ale celé jejich okolí je pak rozladěné, proč přijaté informace nevzali v úvahu.

 

Sdílená starost je poloviční starost

 

Vedoucí by se měl o své podřízené zajímat neustále. Není to o vyslýchání a vyzvídání, které není příjemné asi nikomu. Znamená to být neustále na příjmu, být k dispozici pro jakoukoli komunikaci. Vedoucí by měl umět vyslechnout, poradit a pomoci vyřešit či k řešení nasměrovat své podřízené, pokud jsou ochotni se mu s osobními problémy svěřit. Pokud neumí pomoci vyřešit problém svému zaměstnanci, určitě by měl být každý manažer schopen svého člověka alespoň vyslechnout. Každý zaměstnanec si potřebuje čas od času ulevit, vypovídat se a upustit páru. Sdílená starost je poloviční starost. Dobrý vedoucí pracovník je částečně i psychologem a pokud má důvěru svých podřízených, svěří se mu nejen s pracovními problémy. Nikdy této důvěry nesmí vedoucí zneužít. Se svými lidmi komunikuje proto, aby vrátil jejich pozornost k pracovním úkolům a rehabilitoval jejich ochotu produkovat.

 

Tip: Pokuste se zjistit více o vašich podřízených při neformálních rozhovorech s nimi. U kávy, při svačině, během oběda nebo po cestě z práce – kdykoli se naskytne příležitost. Vědomě a upřímně se zajímejte a pozorujte, jak se důvěra mezi vámi a kolegy prohlubuje a váš vztah je pevnější, skutečnější.