Konzultant v oblasti managementu a organizace firem a trenér řízení lidí ve společnosti Business Success. Pomáhá firmám budovat týmy, které táhnou za jeden provaz, a je autorem řady vzdělávacích publikací.
Ve většině firem nevznikají konflikty ze dne na den. Nejdříve přijde drobné porušení pravidel. Někdo přijde pozdě, nesplní dohodu nebo si práci usnadní vlastním způsobem. Nikdo nic neřeší. Vždyť se vlastně nic nestalo. Jenže právě tady začíná problém.
Delegování patří mezi nejdůležitější dovednosti každého vedoucího pracovníka. Přesto právě tady mnoho firem naráží. Vedoucí si stěžují, že lidé nepřebírají odpovědnost, zaměstnanci mají pocit, že byli hozeni do vody, a výsledkem bývá frustrace na obou stranách. Přitom samotné delegování postu není o předání úkolu. Je to proces, ve kterém musí obě strany vědět, co se od nich očekává, proč danou odpovědnost přebírají a jakou podporu během změny dostanou.
Motivace je jedním z nejčastějších témat, která manažeři řeší. Jak povzbudit zaměstnance? Jak zvýšit jejich nasazení? Jak udržet vysoký výkon?
Často hledáme odpověď v odměnách, benefitech nebo motivačních programech. Ty mohou krátkodobě fungovat, samy o sobě ale dlouhodobé výsledky nezajistí.
Skutečný výkon nevzniká díky jednorázové motivaci. Vzniká v prostředí, kde lidé rozumí smyslu své práce, mají jasné cíle, dostávají pravidelnou zpětnou vazbu a cítí, že jejich práce má význam.
Motivace je důležitá. Není však cílem. Je pouze jednou součástí dobře fungujícího systému vedení lidí.
Trh práce se mění a parametry požadavků na kandidáty také. Původní zadání, které měli personalisté (před 15 až 20 roky): vzdělaný, s praxí a ochotný se dále učit, je dnes zredukované na: ochotný se učit.
Strkat nos do soukromí zaměstnanců, nebo se držet zpátky, protože na to vedoucí nemá právo? Kolem téhle otázky panuje pořádný zmatek. Jedni mají pocit, že šéfovi do rodiny a starostí jeho lidí „nic není“. Druzí zase, že se vedoucí musí o lidi zajímat pořád a všude. Pravda je někde mezi.
Jedno je ale jisté: co se děje doma, chodí s člověkem i do práce. A vy jako vedoucí s tím musíte počítat, ať se vám to líbí, nebo ne. Pojďme si ukázat, proč na soukromém životě lidí záleží, kde je hranice mezi zájmem a vyzvídáním a jak se o lidi zajímat tak, aby to fungovalo a nikomu to nebylo nepříjemné.
Lidé se čím dál víc soustředí sami na sebe, stahují se do své zóny komfortu, kde po nich nikdo nic nechce, a spolupráce s ostatními jim začíná připadat jako zdržování.
Jenže firma na osamělých hráčích nestojí. I ten nejschopnější člověk se sám dostane jen k určité hranici. Fungující tým ji překročí. Jako vedoucí máte v ruce nástroje, jak tým udržet pohromadě, musíte ale vědět, na co si dát pozor. Pojďme si projít šest znaků, podle kterých fungující tým poznáte, a hlavně to, jak je do své skupiny dostat.
Zkušenosti, tituly, skvělá výřečnost nebo nakažlivé nadšení. Všechno jsou to cenné vlastnosti. Když se ale zeptáte, která lidská kvalita je pro šéfa ta úplně nejdůležitější, většina manažerů zaváhá. Začnou mluvit o charismatu, empatii nebo vizích.
Jenže skutečná pointa vedení lidí je mnohem prostší. Dobrý manažer není ten, kdo má nejhezčí prezentace nebo nejvíc certifikátů na zdi. Je to ten, kdo dokáže od svých lidí dostat hotovou práci. A k tomu potřebuje zvláštní kombinaci tří věcí: tlaku, zájmu a péče. Pojďme si ukázat, jak je namíchat, aby výsledkem nebyla arogance ani přehnaná měkkost.
Znáte to: v týmu máte člověka, o kterém všichni vědí, že neodvádí plný výkon. Svou práci sice nějak dokončí, ale ochota navíc chybí a ostatní to cítí. Vy jako vedoucí to vidíte také – a přesto váháte, odkládáte radikální řez a dáváte další šance. Situace se ale nelepší.
Vedení lidí není o předvádění moci, ale o rovnováze. Musíte podpořit jednotlivce, ale zároveň chránit celý tým. Odkládání problémů nepomáhá nikomu. Kdy má smysl investovat čas do nápravy a kdy je naopak čas jít dál? Pojďme si ukázat, jak nefungující situaci uchopit pevně, ale s lidským respektem a otevřeným zájmem.
Podřízení si zvyknou i na horší pracovní podmínky, a ne zcela kvalitního vedoucího, pokud nemají na výběr. Většina lidí je v zásadě pohodlná a pokud se v podstatě pracovat dá, pokud dostávají slíbenou mzdu a benefity, a není kolem nich nikdo, kdo by jim dramaticky překážel, potom svou práci odvedou a zítra se do práce vrátí. Ale problém nastává, když vedoucí není stabilní a konzistentní ve svých prioritách, požadavcích, parametrech hodnocení, náladách a postojích. Není pak předvídatelný a jeho lidé s ním neví, na čem jsou. Potom má buď firma vysoký mzdový budget a dokáže je přeplatit, aby zůstali nebo bude procento fluktuace pod tímto manažerem významně růst.
Jedním z důvodů toho, proč se nám nedaří naplnit naše cíle, je jejich nejasná, nezřetelná, bezbarvá mlhavost. Položte nějakému vašemu známému otázku: „Čeho bys rád v životě dosáhl?“ Odpověď často zní: „Chci být šťastný. Chci být bohatý. Chci se mít dobře. Nechci mít starosti. Chci mít v životě radost.“
Jenže co to přesně znamená, to vám váš známý už říci nedokáže, protože to sám zatím neví. Jeho cílem prozatím musí zůstat na úrovni zbožného přání aneb „bylo by dobré něčeho takového dosáhnout“.
Denisa Pelikánová
Dana Kudová
Ivona Raurová
Ing. Ivo Jurman
Jana Guráňová
Martin Kepka
Bohumil Kuba
Melánie Bulová
Marketing
Martin Staněk
Ing. Rastislav Zachar
Ing. Sabina Ondráčková
Vlasta Opelková
Milena Vrbická