„Než mu to budu vysvětlovat, raději si to udělám sám.“ Možná jste tuhle větu už někdy řekli. A možná docela často. Na první pohled je to logické. Jste zkušenější, znáte firmu, dokážete se rychle rozhodnout a spoustu věcí zvládnete rychleji než vaši lidé. Jenže právě tady může vzniknout jeden z největších problémů rostoucí firmy. Řídíte, nebo děláte práci za své lidi? 7 signálů, že firma stojí příliš na šéfovi.
Ve většině firem nevznikají konflikty ze dne na den. Nejdříve přijde drobné porušení pravidel. Někdo přijde pozdě, nesplní dohodu nebo si práci usnadní vlastním způsobem. Nikdo nic neřeší. Vždyť se vlastně nic nestalo. Jenže právě tady začíná problém.
Delegování patří mezi nejdůležitější dovednosti každého vedoucího pracovníka. Přesto právě tady mnoho firem naráží. Vedoucí si stěžují, že lidé nepřebírají odpovědnost, zaměstnanci mají pocit, že byli hozeni do vody, a výsledkem bývá frustrace na obou stranách. Přitom samotné delegování postu není o předání úkolu. Je to proces, ve kterém musí obě strany vědět, co se od nich očekává, proč danou odpovědnost přebírají a jakou podporu během změny dostanou.
Většina vedoucích chce mít aktivní, samostatné a odpovědné zaměstnance. Přesto se často stává, že lidé přestanou přicházet s nápady, ztratí iniciativu nebo začnou dělat jen to nejnutnější. Důvod nemusí být v jejich schopnostech ani ochotě pracovat. Často se skrývá v každodenní komunikaci.
Mnoho vedoucích se obává zavést měření výkonu. Mají pocit, že zaměstnanci budou statistiky vnímat jako zbytečnou kontrolu nebo nedůvěru. Na druhé straně řada zaměstnanců má dojem, že jsou hodnoceni podle oblíbenosti u svého nadřízeného, nikoliv podle skutečně odvedené práce. Přitom dobře nastavené měření výsledků není projevem nedůvěry. Je to především způsob, jak nastavit spravedlivá pravidla, dát lidem jasnou zpětnou vazbu a umožnit vedoucímu řídit firmu na základě faktů, nikoliv dojmů.
Být šéfem neznamená jen rozdělovat práci nebo kontrolovat výsledky. Skutečný vedoucí vytváří prostředí, ve kterém lidé podávají lepší výkon, rostou a společně dosahují cílů.
Mnoho manažerů tráví většinu času operativou, řešením problémů nebo administrativou. Přitom jejich skutečná práce spočívá někde úplně jinde.
Úspěšný šéf není člověk, který všechno zvládne sám. Je to člověk, díky kterému dosahuje lepších výsledků celý tým.
Motivace je jedním z nejčastějších témat, která manažeři řeší. Jak povzbudit zaměstnance? Jak zvýšit jejich nasazení? Jak udržet vysoký výkon?
Často hledáme odpověď v odměnách, benefitech nebo motivačních programech. Ty mohou krátkodobě fungovat, samy o sobě ale dlouhodobé výsledky nezajistí.
Skutečný výkon nevzniká díky jednorázové motivaci. Vzniká v prostředí, kde lidé rozumí smyslu své práce, mají jasné cíle, dostávají pravidelnou zpětnou vazbu a cítí, že jejich práce má význam.
Motivace je důležitá. Není však cílem. Je pouze jednou součástí dobře fungujícího systému vedení lidí.
Strkat nos do soukromí zaměstnanců, nebo se držet zpátky, protože na to vedoucí nemá právo? Kolem téhle otázky panuje pořádný zmatek. Jedni mají pocit, že šéfovi do rodiny a starostí jeho lidí „nic není“. Druzí zase, že se vedoucí musí o lidi zajímat pořád a všude. Pravda je někde mezi.
Jedno je ale jisté: co se děje doma, chodí s člověkem i do práce. A vy jako vedoucí s tím musíte počítat, ať se vám to líbí, nebo ne. Pojďme si ukázat, proč na soukromém životě lidí záleží, kde je hranice mezi zájmem a vyzvídáním a jak se o lidi zajímat tak, aby to fungovalo a nikomu to nebylo nepříjemné.
Lidé se čím dál víc soustředí sami na sebe, stahují se do své zóny komfortu, kde po nich nikdo nic nechce, a spolupráce s ostatními jim začíná připadat jako zdržování.
Jenže firma na osamělých hráčích nestojí. I ten nejschopnější člověk se sám dostane jen k určité hranici. Fungující tým ji překročí. Jako vedoucí máte v ruce nástroje, jak tým udržet pohromadě, musíte ale vědět, na co si dát pozor. Pojďme si projít šest znaků, podle kterých fungující tým poznáte, a hlavně to, jak je do své skupiny dostat.
Zkušenosti, tituly, skvělá výřečnost nebo nakažlivé nadšení. Všechno jsou to cenné vlastnosti. Když se ale zeptáte, která lidská kvalita je pro šéfa ta úplně nejdůležitější, většina manažerů zaváhá. Začnou mluvit o charismatu, empatii nebo vizích.
Jenže skutečná pointa vedení lidí je mnohem prostší. Dobrý manažer není ten, kdo má nejhezčí prezentace nebo nejvíc certifikátů na zdi. Je to ten, kdo dokáže od svých lidí dostat hotovou práci. A k tomu potřebuje zvláštní kombinaci tří věcí: tlaku, zájmu a péče. Pojďme si ukázat, jak je namíchat, aby výsledkem nebyla arogance ani přehnaná měkkost.
Denisa Pelikánová
Dana Kudová
Ivona Raurová
Ing. Ivo Jurman
Jana Guráňová
Martin Kepka
Bohumil Kuba
Melánie Bulová
Marketing
Martin Staněk
Pavel Ranc
Ing. Rastislav Zachar
Ing. Sabina Ondráčková
Vlasta Opelková
Milena Vrbická