Manažeři často přemýšlejí nad tím, jak motivovat svůj tým. Hledají správný systém odměn, soutěží nebo benefitů. Přitom skutečná motivace obvykle nevzniká díky finanční odměně ani jednorázové soutěži. Lidé chtějí být součástí něčeho, co dává smysl. Chtějí vidět výsledky své práce, zažívat úspěch a mít pocit, že jejich úsilí někam vede.
Úkolem vedoucího proto není lidi „motivovat“. Jeho úkolem je vytvořit prostředí, ve kterém budou chtít společně uspět. Právě tehdy se z jednotlivců stává tým.
Motivace je jedním z nejčastějších témat, která manažeři řeší. Jak povzbudit zaměstnance? Jak zvýšit jejich nasazení? Jak udržet vysoký výkon?
Často hledáme odpověď v odměnách, benefitech nebo motivačních programech. Ty mohou krátkodobě fungovat, samy o sobě ale dlouhodobé výsledky nezajistí.
Skutečný výkon nevzniká díky jednorázové motivaci. Vzniká v prostředí, kde lidé rozumí smyslu své práce, mají jasné cíle, dostávají pravidelnou zpětnou vazbu a cítí, že jejich práce má význam.
Motivace je důležitá. Není však cílem. Je pouze jednou součástí dobře fungujícího systému vedení lidí.
Strkat nos do soukromí zaměstnanců, nebo se držet zpátky, protože na to vedoucí nemá právo? Kolem téhle otázky panuje pořádný zmatek. Jedni mají pocit, že šéfovi do rodiny a starostí jeho lidí „nic není“. Druzí zase, že se vedoucí musí o lidi zajímat pořád a všude. Pravda je někde mezi.
Jedno je ale jisté: co se děje doma, chodí s člověkem i do práce. A vy jako vedoucí s tím musíte počítat, ať se vám to líbí, nebo ne. Pojďme si ukázat, proč na soukromém životě lidí záleží, kde je hranice mezi zájmem a vyzvídáním a jak se o lidi zajímat tak, aby to fungovalo a nikomu to nebylo nepříjemné.
Lidé se čím dál víc soustředí sami na sebe, stahují se do své zóny komfortu, kde po nich nikdo nic nechce, a spolupráce s ostatními jim začíná připadat jako zdržování.
Jenže firma na osamělých hráčích nestojí. I ten nejschopnější člověk se sám dostane jen k určité hranici. Fungující tým ji překročí. Jako vedoucí máte v ruce nástroje, jak tým udržet pohromadě, musíte ale vědět, na co si dát pozor. Pojďme si projít šest znaků, podle kterých fungující tým poznáte, a hlavně to, jak je do své skupiny dostat.
Zkušenosti, tituly, skvělá výřečnost nebo nakažlivé nadšení. Všechno jsou to cenné vlastnosti. Když se ale zeptáte, která lidská kvalita je pro šéfa ta úplně nejdůležitější, většina manažerů zaváhá. Začnou mluvit o charismatu, empatii nebo vizích.
Jenže skutečná pointa vedení lidí je mnohem prostší. Dobrý manažer není ten, kdo má nejhezčí prezentace nebo nejvíc certifikátů na zdi. Je to ten, kdo dokáže od svých lidí dostat hotovou práci. A k tomu potřebuje zvláštní kombinaci tří věcí: tlaku, zájmu a péče. Pojďme si ukázat, jak je namíchat, aby výsledkem nebyla arogance ani přehnaná měkkost.
Znáte tu záhadu? Zkušený prodejce, který o vašem produktu ví ze všech nejvíc, najednou přestává prodávat. Dojde mu energie, přestane mít rád zákazníky, kolegové ho štvou a vlastně mu vadí celá firma. Čísly to nevysvětlíte a on sám většinou taky neví, co se vyloženě děje.
V prodeji se pohybuji od roku 1995 a dlouho jsem příčinu této demotivace nechápal ani u sebe. Často to pak odnesli nevinní lidé kolem. Znám dokonce prodejce, který si slušně vydělával, a po čase radši odešel dělat manuálně, zpátky k bolavým zádům a menší výplatě. Důvodů je samozřejmě víc, ale jeden je hodně častý a zákeřně skrytý: zákazník, kterého je lepší nemít.
Trh zrychlil a ztvrdl. Kde se dříve o nákupu za padesát tisíc rozhodovalo dvě hodiny, dnes to trvá tři týdny a porovnává se šest nabídek. Co dnešní profesionál musí umět?
Znáte to: v týmu máte člověka, o kterém všichni vědí, že neodvádí plný výkon. Svou práci sice nějak dokončí, ale ochota navíc chybí a ostatní to cítí. Vy jako vedoucí to vidíte také – a přesto váháte, odkládáte radikální řez a dáváte další šance. Situace se ale nelepší.
Vedení lidí není o předvádění moci, ale o rovnováze. Musíte podpořit jednotlivce, ale zároveň chránit celý tým. Odkládání problémů nepomáhá nikomu. Kdy má smysl investovat čas do nápravy a kdy je naopak čas jít dál? Pojďme si ukázat, jak nefungující situaci uchopit pevně, ale s lidským respektem a otevřeným zájmem.
Jak řídit a udržovat tým v dobrém stavu? To je jedna z otázek, kterou si aktuálně klade snad každý alespoň trochu zodpovědný šéf. Přečtěte si krátké tipy, které se dají ihned použít.
Jedním z důvodů toho, proč se nám nedaří naplnit naše cíle, je jejich nejasná, nezřetelná, bezbarvá mlhavost. Položte nějakému vašemu známému otázku: „Čeho bys rád v životě dosáhl?“ Odpověď často zní: „Chci být šťastný. Chci být bohatý. Chci se mít dobře. Nechci mít starosti. Chci mít v životě radost.“
Jenže co to přesně znamená, to vám váš známý už říci nedokáže, protože to sám zatím neví. Jeho cílem prozatím musí zůstat na úrovni zbožného přání aneb „bylo by dobré něčeho takového dosáhnout“.
Denisa Pelikánová
Dana Kudová
Ivona Raurová
Ing. Ivo Jurman
Jana Guráňová
Martin Kepka
Bohumil Kuba
Melánie Bulová
Marketing
Martin Staněk
Pavel Ranc
Ing. Rastislav Zachar
Ing. Sabina Ondráčková
Vlasta Opelková
Milena Vrbická