Ve většině firem hledáme potížisty mezi lidmi, kteří se hádají, nedodržují pravidla nebo podávají slabé výkony. Ve skutečnosti ale existuje mnohem nebezpečnější typ člověka. Často je nenápadný, nemusí být konfliktní a svou práci zvládá. Přesto dokáže postupně oslabit motivaci celého týmu. Jeho hlavní zbraní je negativita.
Ve většině firem nevznikají konflikty ze dne na den. Nejdříve přijde drobné porušení pravidel. Někdo přijde pozdě, nesplní dohodu nebo si práci usnadní vlastním způsobem. Nikdo nic neřeší. Vždyť se vlastně nic nestalo. Jenže právě tady začíná problém.
Delegování patří mezi nejdůležitější dovednosti každého vedoucího pracovníka. Přesto právě tady mnoho firem naráží. Vedoucí si stěžují, že lidé nepřebírají odpovědnost, zaměstnanci mají pocit, že byli hozeni do vody, a výsledkem bývá frustrace na obou stranách. Přitom samotné delegování postu není o předání úkolu. Je to proces, ve kterém musí obě strany vědět, co se od nich očekává, proč danou odpovědnost přebírají a jakou podporu během změny dostanou.
Většina vedoucích chce mít aktivní, samostatné a odpovědné zaměstnance. Přesto se často stává, že lidé přestanou přicházet s nápady, ztratí iniciativu nebo začnou dělat jen to nejnutnější. Důvod nemusí být v jejich schopnostech ani ochotě pracovat. Často se skrývá v každodenní komunikaci.
Někteří lidé si na začátku roku stanoví cíle, ale jen část z nich je skutečně dotáhne do konce. Jiní mají i dlouhé roky v hlavě myšlenku, co by chtěli nebo měli udělat, dokázat. A stále se jim to nedaří. Proč tomu tak je?
Manažeři často přemýšlejí nad tím, jak motivovat svůj tým. Hledají správný systém odměn, soutěží nebo benefitů. Přitom skutečná motivace obvykle nevzniká díky finanční odměně ani jednorázové soutěži. Lidé chtějí být součástí něčeho, co dává smysl. Chtějí vidět výsledky své práce, zažívat úspěch a mít pocit, že jejich úsilí někam vede.
Úkolem vedoucího proto není lidi „motivovat“. Jeho úkolem je vytvořit prostředí, ve kterém budou chtít společně uspět. Právě tehdy se z jednotlivců stává tým.
Mnoho vedoucích se obává zavést měření výkonu. Mají pocit, že zaměstnanci budou statistiky vnímat jako zbytečnou kontrolu nebo nedůvěru. Na druhé straně řada zaměstnanců má dojem, že jsou hodnoceni podle oblíbenosti u svého nadřízeného, nikoliv podle skutečně odvedené práce. Přitom dobře nastavené měření výsledků není projevem nedůvěry. Je to především způsob, jak nastavit spravedlivá pravidla, dát lidem jasnou zpětnou vazbu a umožnit vedoucímu řídit firmu na základě faktů, nikoliv dojmů.
Být šéfem neznamená jen rozdělovat práci nebo kontrolovat výsledky. Skutečný vedoucí vytváří prostředí, ve kterém lidé podávají lepší výkon, rostou a společně dosahují cílů.
Mnoho manažerů tráví většinu času operativou, řešením problémů nebo administrativou. Přitom jejich skutečná práce spočívá někde úplně jinde.
Úspěšný šéf není člověk, který všechno zvládne sám. Je to člověk, díky kterému dosahuje lepších výsledků celý tým.
Motivace je jedním z nejčastějších témat, která manažeři řeší. Jak povzbudit zaměstnance? Jak zvýšit jejich nasazení? Jak udržet vysoký výkon?
Často hledáme odpověď v odměnách, benefitech nebo motivačních programech. Ty mohou krátkodobě fungovat, samy o sobě ale dlouhodobé výsledky nezajistí.
Skutečný výkon nevzniká díky jednorázové motivaci. Vzniká v prostředí, kde lidé rozumí smyslu své práce, mají jasné cíle, dostávají pravidelnou zpětnou vazbu a cítí, že jejich práce má význam.
Motivace je důležitá. Není však cílem. Je pouze jednou součástí dobře fungujícího systému vedení lidí.
Strkat nos do soukromí zaměstnanců, nebo se držet zpátky, protože na to vedoucí nemá právo? Kolem téhle otázky panuje pořádný zmatek. Jedni mají pocit, že šéfovi do rodiny a starostí jeho lidí „nic není“. Druzí zase, že se vedoucí musí o lidi zajímat pořád a všude. Pravda je někde mezi.
Jedno je ale jisté: co se děje doma, chodí s člověkem i do práce. A vy jako vedoucí s tím musíte počítat, ať se vám to líbí, nebo ne. Pojďme si ukázat, proč na soukromém životě lidí záleží, kde je hranice mezi zájmem a vyzvídáním a jak se o lidi zajímat tak, aby to fungovalo a nikomu to nebylo nepříjemné.
Denisa Pelikánová
Dana Kudová
Ivona Raurová
Ing. Ivo Jurman
Jana Guráňová
Martin Kepka
Bohumil Kuba
Melánie Bulová
Marketing
Martin Staněk
Pavel Ranc
Ing. Rastislav Zachar
Ing. Sabina Ondráčková
Vlasta Opelková
Milena Vrbická