Většina vedoucích chce mít aktivní, samostatné a odpovědné zaměstnance. Přesto se často stává, že lidé přestanou přicházet s nápady, ztratí iniciativu nebo začnou dělat jen to nejnutnější. Důvod nemusí být v jejich schopnostech ani ochotě pracovat. Často se skrývá v každodenní komunikaci.
Strkat nos do soukromí zaměstnanců, nebo se držet zpátky, protože na to vedoucí nemá právo? Kolem téhle otázky panuje pořádný zmatek. Jedni mají pocit, že šéfovi do rodiny a starostí jeho lidí „nic není“. Druzí zase, že se vedoucí musí o lidi zajímat pořád a všude. Pravda je někde mezi.
Jedno je ale jisté: co se děje doma, chodí s člověkem i do práce. A vy jako vedoucí s tím musíte počítat, ať se vám to líbí, nebo ne. Pojďme si ukázat, proč na soukromém životě lidí záleží, kde je hranice mezi zájmem a vyzvídáním a jak se o lidi zajímat tak, aby to fungovalo a nikomu to nebylo nepříjemné.
Co musím udělat, aby zákazník vnímal produkt stejně jako já a chtěl ho koupit? Kladete si také někdy tuto otázku? Co je to co přiměje zákazníka ke koupi? Proč jde s vámi do spolupráce? A proč se mnohdy obrátí na konkurenci, která má daleko horší parametry, kvalitu, služby?
Lidé se čím dál víc soustředí sami na sebe, stahují se do své zóny komfortu, kde po nich nikdo nic nechce, a spolupráce s ostatními jim začíná připadat jako zdržování.
Jenže firma na osamělých hráčích nestojí. I ten nejschopnější člověk se sám dostane jen k určité hranici. Fungující tým ji překročí. Jako vedoucí máte v ruce nástroje, jak tým udržet pohromadě, musíte ale vědět, na co si dát pozor. Pojďme si projít šest znaků, podle kterých fungující tým poznáte, a hlavně to, jak je do své skupiny dostat.
Znáte to: v týmu máte člověka, o kterém všichni vědí, že neodvádí plný výkon. Svou práci sice nějak dokončí, ale ochota navíc chybí a ostatní to cítí. Vy jako vedoucí to vidíte také – a přesto váháte, odkládáte radikální řez a dáváte další šance. Situace se ale nelepší.
Vedení lidí není o předvádění moci, ale o rovnováze. Musíte podpořit jednotlivce, ale zároveň chránit celý tým. Odkládání problémů nepomáhá nikomu. Kdy má smysl investovat čas do nápravy a kdy je naopak čas jít dál? Pojďme si ukázat, jak nefungující situaci uchopit pevně, ale s lidským respektem a otevřeným zájmem.
Jak řídit a udržovat tým v dobrém stavu? To je jedna z otázek, kterou si aktuálně klade snad každý alespoň trochu zodpovědný šéf. Přečtěte si krátké tipy, které se dají ihned použít.
Firmu v roce 1991 založil jeho tatínek a začínal tak říkajíc „v garáži“.
Syn začal pracovat ve firmě od 15 let jako brigádník, dělal opravdu vše, než se vypracoval na manažerskou pozici.
Se svým tatínkem měli na některé situace rozdílné pohledy a nakonec se rozhodli, že vedení převezme Zdeněk mladší. Stalo se tak v roce 2005. Nicméně zásadní rozhodnutí řeší společně.
S účastníky Na skoku jsme se shodli na tom, že tato generační výměna se opravdu povedla. Přítomní to velmi ocenili, protože sami řeší podobné situace a shodli se, že to vůbec není jednoduché.
Dalo by se říci, že dnešní trh je nepředvídatelný. Předvídat dnes něco dopředu, je téměř nemožné.
Zdražuje se hodně věcí, které jsme nečekali, že se můžou zdražit. Politická situace, vývoj trhu, nové technologie, změny, nových věcí a nejistot je kolem nás mnoho. Jenže… nejistota bere energii.
Ale jak si ty pomyslné „lidské baterky“ zase dobít?
Denisa Pelikánová
Dana Kudová
Ivona Raurová
Ing. Ivo Jurman
Jana Guráňová
Martin Kepka
Bohumil Kuba
Melánie Bulová
Marketing
Martin Staněk
Pavel Ranc
Ing. Rastislav Zachar
Ing. Sabina Ondráčková
Vlasta Opelková
Milena Vrbická