Má se vedoucí zajímat o osobní život svých lidí?

Strkat nos do soukromí zaměstnanců, nebo se držet zpátky, protože na to vedoucí nemá právo? Kolem téhle otázky panuje pořádný zmatek. Jedni mají pocit, že šéfovi do rodiny a starostí jeho lidí „nic není“. Druzí zase, že se vedoucí musí o lidi zajímat pořád a všude. Pravda je někde mezi.

Jedno je ale jisté: co se děje doma, chodí s člověkem i do práce. A vy jako vedoucí s tím musíte počítat, ať se vám to líbí, nebo ne. Pojďme si ukázat, proč na soukromém životě lidí záleží, kde je hranice mezi zájmem a vyzvídáním a jak se o lidi zajímat tak, aby to fungovalo a nikomu to nebylo nepříjemné.

 

Shrnutí v kostce

 

●      Osobní život ovlivňuje výkon. Problémy z domova si člověk nese do práce, ať chce, nebo ne.
●      Zájem není vyzvídání. Nejde o vyšetřování, ale o to být lidem k dispozici a na příjmu.
●      Naslouchání je nástroj řízení. Když člověku pomůžete ulevit, chuť pracovat se mu vrátí rychleji než po výtce.
●      Sdílená starost je poloviční starost. Dobrý vedoucí je tak trochu i psycholog, ale získanou důvěru nikdy nezneužije.
●      Vztah se buduje mimo poradu. Nejvíc se o lidech dozvíte u kávy, při obědě nebo cestou z práce.

 

Ovlivňuje osobní život lidí jejich práci?

 

Ano, a zásadně. Soukromý život má na pracovní výkon a morálku obrovský vliv. To je fakt, se kterým musí každý vedoucí počítat.

Realita je taková, že málokdo má doma úplný klid, tedy harmonickou rodinu, zdravé a spořádané děti, vitální rodiče, žádné starosti, dostatek peněz a nulové zdravotní potíže. Lidé mají spoustu osobních trápení a někdy je jich tolik nebo jsou tak vážná, že člověk přijde do práce v podstatě nepoužitelný. Tělem sedí u stolu, ale myšlenkami je tam, kde má starost. Kolegové na něj mluví, on přitaká, ale informaci vůbec nevezme v úvahu, a pak se všichni diví, proč to nedopadlo.

 

Zajímat se, nebo nechat soukromí být? Kde je hranice

 

Zajímat se ano, vyzvídat ne. Hranice vede mezi upřímným zájmem, kdy jste pro člověka k dispozici, a vyšetřováním, které není příjemné nikomu. Zájem znamená být neustále na příjmu a připravený vyslechnout, ne tahat z lidí věci, které říct nechtějí.

Vaším hlavním úkolem samozřejmě zůstávají výsledky: termíny, kvalita a splněné úkoly. Máte i oficiální pravomoc dát výtku, snížit prémie nebo někoho propustit. Jenže mnohem elegantnější a rozumnější způsob řízení je odstraňovat příčiny toho, proč člověk své úkoly neplní, ne jen trestat následek. A jednou z nejčastějších příčin bývá právě něco, co se děje mimo kancelář.

„Dobrý vedoucí je tak trochu i psycholog. Když má důvěru svých lidí, svěří se mu nejen s prací. Tuhle důvěru ale nesmí nikdy zneužít.“

 

Jak se o lidi zajímat v praxi?

 

O lidi se zajímejte průběžně a nenásilně: buďte na příjmu, ptejte se neformálně mimo poradu, umějte nejdřív naslouchat, pomozte problém vyřešit nebo nasměrovat a nikdy nezneužijte, co vám člověk svěří. Pět kroků, jak na to:

1.     Buďte na příjmu, ne u výslechu. Dejte lidem najevo, že za vámi můžou kdykoli přijít, a pak se opravdu zastavte a poslouchejte. Nejde o pravidelný „report ze soukromí“, ale o otevřené dveře.

2.     Ptejte se mimo poradu. Nejvíc se dozvíte u kávy, při svačině, během oběda nebo cestou z práce. Využijte každou přirozenou příležitost a zajímejte se upřímně, ne z povinnosti.

3.     Nejdřív vyslechněte, pak raďte. Někdy člověk nechce řešení, jen si potřebuje ulevit a upustit páru. Sdílená starost je poloviční starost, takže i když problém nevyřešíte, samotné vyslechnutí pomůže.

4.     Pomozte, nebo nasměrujte. Pokud umíte poradit nebo nasměrovat k někomu, kdo pomůže, udělejte to. Cílem je vrátit člověku pozornost k práci a chuť produkovat, ne suplovat terapeuta.

5.     Důvěru nikdy nezneužijte. Co vám člověk řekne v soukromí, tam taky zůstane. Stačí jediné zneužití a dveře se zavřou nadlouho, možná napořád.

 

Časté otázky (FAQ)

 

Má se vedoucí zajímat o osobní život zaměstnanců?

Ano, ale citlivě a bez vyzvídání. Osobní život má prokazatelný vliv na výkon i morálku, takže dobrý vedoucí projevuje o lidi upřímný zájem a je jim k dispozici. Nejde o kontrolu soukromí, ale o to být na příjmu, když člověk potřebuje pomoct nebo se svěřit.

Jak se ptát na soukromí, aniž by to působilo jako vyzvídání?

Ptejte se neformálně a přirozeně, u kávy nebo při obědě, a hlavně naslouchejte víc, než mluvíte. Nezačínejte výslechem, ale zájmem o člověka. Když ucítí, že vám jde o něj a ne o materiál na hodnocení, otevře se sám.

Jak pomoct zaměstnanci, který má osobní problémy?

Nejdřív ho v klidu vyslechněte, často to samo o sobě uleví. Pokud umíte poradit nebo nasměrovat k odborné pomoci, nabídněte to, ale netlačte. Cílem není vyřešit lidem život, ale pomoct jim vrátit pozornost a chuť k práci.

Jak motivovat zaměstnance k vyšším výkonům?

Začněte tím, že odstraníte, co jim ve výkonu brání. Často to nejsou peníze, ale nevyřešené starosti a pocit, že o ně nikdo nestojí. Upřímný zájem, naslouchání a důvěra vrátí lidem chuť pracovat spolehlivěji než výtky nebo tlak.

 

Chcete vést lidi tak, aby vám důvěřovali a chtěli pro vás odvádět dobrou práci? Podívejte se na tréninky a workshopy managementu od Business Success.

 

➡️ Další články autora

➡️ Podcasty autora

➡️ Publikace autora