1. Úvod
  2. /
  3. Články v tisku
  4. /
  5. Etika člověka – teorie...

Předmět etiky ve firmě nebo v soukromí je téma hodně přetřásané a aktuální. Vyžadovat ji? Nevyžadovat? Co ještě tolerovat? Co už ne? Jak se chovat k lidem, kteří mají neoptimální chování? A vůbec, jak neoptimální chování definovat…?

Na toto téma se dá diskutovat celé dny, vždyť už jen těchto pár otázek otevírá velký prostor pro diskusi. Zkusme si proto na dané téma uvést alespoň pár základních, srozumitelných a hlavně použitelných dat v reálném životě.

Osobní věc každého jedince

Asi první, co by bylo dobré zadefinovat, je samotné slovo etika, abychom mluvili o tom samém. Etika je osobní věcí každého z nás. Je to něco, co člověk vykonává sám vůči sobě, čeho se ujme on sám. Nedá se prosazovat příkazem. Pokud člověk má svou etiku v pořádku, je to proto, že on sám za sebe se tak rozhodl a podle toho následně i koná.

Z tohoto pro nás plyne první cenné poučení. Když chceme někoho „dát do pořádku“, bez jeho vnímání, že jeho jednání nebylo úplně správné, s ním příliš nepohneme. Dokud člověk sám před sebou nevidí, že jeho skutky nejsou optimální, nezměníte ho. Možná i proto „spravedlivé“ tresty zpravidla velkou změnu k lepšímu nezpůsobí, spíše naopak. Mnohem lepší než kritika a trest za chybu je komunikačně docílit stavu, kdy druhá strana začne vidět vzniklou odchylku od optima. To je první krok k ochotě něco napravit. Daný jedinec musí rozdíl vidět, vnímat, a až poté s tím může něco udělat. Vypadá to na ztrátu času, ve skutečnosti jde však o jedinou cestu k nápravě. Nezapomínejme, etika je osobní věcí člověka.

Hrajeme podle daných pravidel

A jsme u druhé věci v oblasti etiky. Je velmi důležité, aby skupina (firma, rodina, klub…) měla přesně zadefinované, co je a co není pro ni správné. Protože pokud má skupina definovaná pravidla a hodnoty chování, pak dokáže jasně rozlišovat odchylky od optima. Skupina, která má jasná pravidla hry a která definovala něco jako morální kodex, udělala výrazný krok k vyšší etické úrovni svých členů. Je nerozumné a náročné vyžadovat pořádek, pokud pořádek není definovaný. Ano, stále platí, že etika je osobní věcí jedince. Na druhé straně skupina má právo vyžadovat určité veřejně definované chování svých členů. To je už pojem spravedlivosti, který chrání skupinu. Nechceš naše daná pravidla? Na to máš samozřejmě právo, ale my podle nich běžíme a pokud chceš být s námi, jsou platná i pro tebe. Ve fotbale hrají na auty všichni, ne jen někteří, a žádný z hráčů o tom nepolemizuje. Právě tak definovanými zásadami řešte pauzy na cigarety, délku přestávek, oblékání lidí, čistotu aut nebo pořádek v pokoji vašeho dítěte. Těžko budete vyžadovat etiku jedince vůči skupině bez předem definovaných standardů.

Nebuďte „rozumní“

S poslední větou předchozího odstavce souvisí třetí důležitá věc v oblasti udržování etiky. Pokud jste již pravidla a standardy definovali, skutečně je vyžadujte. Toto je velmi důležité. Jakmile polevíte v tom, co je dohodnuto a budete „rozumní“, snižujete úroveň svou, daného jedince i celé skupiny. Upadáte všichni. Mnoho šéfů ztrácí autoritu hlavně proto, že pod tlakem a argumenty ustupují od toho, co bylo před tím jasně dohodnuto. Když dovolíte zlu, aby zkoušelo hranice, bude je zkoušet více a více, a skupina se tak postupně přetváří z produkční jednotky na politickou scénu plnou názorů a pocitů s odmítáním dříve odsouhlasených pravidel. Z takového stavu je stále jediná a ta samá cesta. Zatnout zuby a zase začít jasně prosazovat to, co bylo předtím dohodnuto bez ohledu na ztráty, které vznikly nebo během procesu nápravy ještě vznikají. Velké zlo se rodí z malého zla, a pokud ho nezastavíte, může to být i konec skupiny.

Je třeba dát věci do pořádku

Když někdo zabloudí, umožněte mu dát věci do pořádku. Není účelem člověka napadat, trestat, obviňovat. Vždy nejdřív zkusíte jen lehký dotyk etiky, mírnou formu vyžadování pravidel a pořádku. Někdy stačí jen letmým pohledem dát najevo, že vidíte odchylku od optima, aby dotyčný pochopil a zjednal nápravu. Někdy je třeba v dané věci člověka oslovit, aby se něco změnilo, někdy je to třeba říci jasněji. Jednou ze silnějších forem vyžadování dohodnutých pravidel by mohlo být například oficiální zveřejnění, že dotyčný musí dát do pořádku takovou a takovou věc. To je už silná káva, ale používáme to. Příkladem může být zveřejnění dlouhodobých neplatičů na firemních www stránkách. Jak rychle se zjedná etika u mnohých z nich! Také jsem viděl u jednoho jezera tabuli s upozorněním, že pokud zde někdo vysype odpadky, bude jeho jméno zveřejněno na vývěsce místního výboru. Okolí jezera bylo čisté. Je to princip podobný ve sportu – nejdřív napomenutí, pak dvouminutový trest, pětiminutový trest, stop do konce zápasu, stop pro více zápasů… Ale pořádek musí být.

Definování jasných pravidel či kodexů, jejich prosazování či následné vyžadování nápravy je efektivní cesta, jak mít ocelově pevný tým plný mentálně statných lidí, kteří tahají za jeden provaz. V opačném případě vytvoříte rozmazlené bábovky, kterým kromě „oprávněné“ nespokojenosti a remcání nezůstalo nic. Podívejte se, kde jste u nich začali tolerovat odchylky od dohodnutého a pusťte se do práce…
Rastislav Zachar,
majitel společnosti
Business Success, spol. s r.o.