Jak obnovit důvěru v člověka, který udělal nějaký „přešlap“?

Jeden klient mi jednou položil otázku: „Jak se mám dívat na lidi, kteří udělali něco nepoctivého? Já bych je nejraději ihned vyhodil, protože neférové věci já jednoduše neakceptuji. Dokonce ani tehdy, když byl daný člověk dosud výkonný. Zkrátka zklamal mou důvěru, konec. Ale když se na to podívám z jiného úhlu pohledu, tak bych s tímto stylem jednání zůstal téměř sám, protože něco takového udělala většina lidí kolem mě. Jak se mám k podobným situacím stavět?“

Tato otázka je hodně zajímavá a danému člověku opravdu rozumím. Slouží mu ke cti, že je důsledný, neakceptuje nečestné jednání a nechce mít podobné věci ve svém prostoru. Protože je pravda, že nečestní lidé otravují svou přítomností celé okolí, i když svou nepoctivost mnohdy starostlivě skrývají. Na druhé straně lidé někdy dělají i špatnosti, to je reálný život. A hraniční řešení typu „bílé, nebo černé“ nemusí být v takových případech funkční. Člověk by s takovou logikou často stínal hlavy jako na běžícím páse. Kdy tedy být „černý“ a kdy dát šanci k nápravě?

Nikdo není dokonalý

Manažerská cesta ven z této otázky by mohla vycházet z následujícího hlediska. Nedívejte se jenom na konkrétní nesprávnost daného člověka. Na to, co je na něm špatné, co neudělal správně, co poškodil, kde ublížil. Protože v každém z nás je i určitá míra špatnosti, neoptimálního jednání až zla. Nikdo není dokonalý. Místo toho se opravdu pečlivě dívejte na jeho ochotu danou nesprávnost či chybu, které se dopustil, následně korigovat, napravit a převzít za svoje jednání plnou zodpovědnost. 

To je v podobných případech klíčovým aspektem v rozhodování o vašich dalších krocích. Když někdo udělá chybu, přešlap nebo nás zklame, ano, šlápl vedle, což není v pořádku. Ale namísto střelby se v takových případech dívejte na následující parametry: Je ten člověk ochoten a schopen to vidět? Dokáže přijít, komunikovat a dát všechno potřebné do pořádku? Dokáže převzít zodpovědnost za své konání a jeho následky? Snaží se věci opravdu čestně a od podlahy napravit, i když to pro něj není příjemné? Máte-li před sebou takového člověka, vypadá jako hodně nadějný případ. A když po své předchozí kvalitní práci dané zaváhání opravdu férově napraví, určitě má smysl dát mu šanci.

Před svými přešlapy kličkuje? 

Pokud ale bude před svými přešlapy pouze kličkovat, vymlouvat se, hrát mrtvého brouka, nebo dokonce dělat ramena či vinit ostatní, máte před sebou někoho, kdo je vnitřně příliš vystrašený na to, aby dokázal čelit životu jako takovému. Když se podíváte na jeho předchozí produktivitu, zpravidla ani to nebude žádná hitparáda. A když takovéhoto člověka dáte pryč, bude ve vašem jednání víc správného než nesprávného. Prospějete sobě, protože nepůjdete do vnitřních kompromisů. Prospějete své skupině, protože jste ji ochránili před zdrojem problémů. A ve finále možná prospějete i jemu, protože má při ztrátě své pozice možnost si něco uvědomit a změnit se k lepšímu ve své nové skupině.