1. Úvod
  2. /
  3. Nezařazené
  4. /
  5. Jak předejít „syndromu vyhoření“

V první řadě je třeba říct, že vyhořelý člověk jako takový neexistuje. Tento pojem beru jako termín používaný na jakousi diagnózu stavu člověka, ale to slovo samotné je zvolené dost nešťastně. Protože jestliže něco jednou vyhoří (dřevo v krbu), už to nikdy více hořet nebude. Ale asi znáte lidi ve svém okolí, kteří byli „vyhořeni“, pak roztáhli křídla jako Fénix a znovu nabrali chuť letět. Takže nemohli být vyhořeni, když začali znova hořet. A v tomto článku chci vypíchnout čtyři oblasti, které jsou na prevenci proti vyhoření velmi důležité.

 

Absence cílů

 

První oblastí je oblast cílů. Viděli jste člověka, který se cítí starý, celkově unavený, nechce se mu ráno vstávat z postele? Který cítí, že je přetažený, ale ve skutečnosti udělá za den málo práce? Který vnímá malé životní problémy jako zásadní a těžko překonatelné? Který nemá chuť na nic a život mu nepřináší radost a naplnění? Který má problém udržet svoji pozornost zaměřenou na něco konkrétního? Jestliže ano, tak pravděpodobně jste viděli člověka, který nemá cíle.

Každý člověk (i skupina) potřebuje aktuální cíle, za kterými aktivně kráčí. Absence cílů, jejich dosažení či ztráta jejich hodnoty můžou být pro budoucí mentální fungování jednotlivce či skupiny velmi destruktivní.

 

„Čistý štít“

 

Druhou oblastí, která napomáhá syndromu vyhoření, je oblast etiky (čestnost, čisté svědomí, bezúhonnost,…). Etika je osobní věcí každého z nás. Pokud člověk má svou etiku v pořádku, je to proto, že on sám za sebe se tak rozhodl a podle toho následně i koná. A pokud ji v pořádku nemá a nic s tím nedélá, nikdo ho netáhne z kopce víc než on sám sebe. Držení osobní etiky v pořádku je efektivní cesta, jak se nestát člověkem, kterému kromě „oprávněné“ nespokojenosti, stahování se z prostoru a neustálého remcání na okolí nezůstalo nic.

 

Okolí je také důležité

 

Třetí oblastí, která způsobuje syndrom vyhoření, je přítomnost útlaku. Tak jako v pohádkách, i mezi lidmi existují dobří a zlí. Jsou lidé, kteří se snaží věci vybudovat, a jsou lidé, kteří se pokoušejí věci zničit nebo zastavit. Když vidíte upadající firmy, rozpadající se rodiny, když vidíte, že život začal být těžký a neúspěšný, s jistotou víte jednu věc – o tenhle stav se někdo velmi pilně a chytře stará. Je to někdo, na koho úspěch či štěstí jiných působí jako rozemleté sklo v polévce. Uvažováni těchto lidí je postaveno na skryté hrůze z ostatních, proto je musí držet „dole“ a pod kontrolou. Žít v blízkosti takových lidí je pro ostatní fyzicky a mentálně hodně únavné.

 

Kdo ví, méně prohrává

 

A čtvrtou oblastí, proč někdy lidé vykazují známky vyhořelosti, je oblast vědění. Kvalita života člověka v žádné jeho oblasti nepřekročí stupeň jeho kompetentnosti. Když člověk opravdu umí, ví a zná, je velmi těžké otřást jeho jistotu a stabilitou, protože si v životě dovede poradit a dosahuje výsledky. A naopak, když člověk neví, co má dělat jako vedoucí, obchodník či technik, zažívá příliš často prohry, a to samozřejmě nikomu nepřidá.

 

Když pozorujete syndrom vyhořelosti, prověřte 4 otázky: Cíle? Etika? Útlak? Nevědomost? A víte, na co se máte zaměřit, abyste sobě nebo danému člověku pomohli zpět na nohy.

Zajímá vás, jak rozpoznat někoho, kdo vás v životě táhne k zemi a vysává z vás energii? Připravili jsme na toto téma seminář! Více informací zde.