1. Úvod
  2. /
  3. Management blog
  4. /
  5. Příkazy jako nevyhnutelná část...

Základy plánování XIII

Tímto článkem ukončíme dlouhý seznam pojmů, které jsme si potřebovali nejdříve definovat a příště už můžeme začít skládat jednotlivé dílky skládačky do úplného obrazu.

Zbytečně byste si stanovovali cíle a propracovávali všechny své plány až na úroveň detailů (rozepsaných do kroků programů a projektů), pokud byste nakonec celé plánování neproměnili v čin.

Když se jedná o firmu či jakoukoliv organizaci, potřebujeme, aby šéfové vydali rozkazy svým podřízeným, aby ty připravené a promyšlené kroky programů a projektů zrealizují. Musí to být jasné – někdo má zodpovědnost za to, že věc bude splněná a někdo je zase samotným vykonavatelem úkolů.

Schopnost prosadit příkaz už zasahuje do oblasti vůdcovství, ale to by mohlo být předmětem úplně jiného seriálu. Ovšem jakákoliv strategie firmy se nikdy neprosadí do života, pokud plánování nevyústí v příkazy, jejichž splnění bude management důsledně vyžadovat.

Při vydávání příkazů je dobré nechat se inspirovat tím, jak jsme v jednom z minulých seriálů definovali produkty. Nedefinujte činnost, ale výsledek.

Příklad:

Zadáte příkaz sekretářce, aby sehnala místenku na čtvrteční, ranní Intercity Expres do Košic.
Milá sekretářka se vrátí s Jobovou zvěstí, že místenky na ten rychlík jsou vyprodané…

Hmm, to jsme si dali bohužel vlastní gól. Správně jste měli definovat příkaz takto:

Ve čtvrtek ve 14:30 mám schůzku v hotelu Bankov v Košicích. Zabezpeč mi prosím cestu tak, abych tam byl s dostatečnou časovou rezervou. (A klidně můžete dát jako doporučení zařídit cestu raním rychlíkem.)

Ale pozor. Teď už nemůže sekretářka říci, že místenky byly vyprodané. Váš příkaz zněl – zabezpeč mi dopravu na to a to místo, tehdy a tehdy. To je výsledek. Pokud je rychlík obsazený, musí přemýšlet, jak jinak splnit svůj úkol.

Chceme produkt, ne činnost!

Když se šéfové naučí formulovat produkt, ne činnost, ušetří si mnoho mrzutostí.