Osobní příběh Rastislava Zachara o třiceti letech práce, podnikání a rozhodnutí, která mění směr života.
Když se Rastislav Zachar ohlíží za třiceti lety své profesní cesty, nemluví především o úspěších, číslech nebo funkcích. Mluví o rozhodnutích. O chvílích, kdy bylo potřeba opustit jistotu, překonat strach a vydat se cestou, o které vnitřně věděl, že je správná a právě tak náročná.
A možná právě tato rozhodnutí nakonec nejvíce určují, kam se v životě dostaneme.
Rastislav přitom původně vůbec neměl v plánu věnovat se vzdělávání, managementu nebo vedení lidí. Vystudoval programování a po škole začal pracovat jako obchodník s počítači.
Pak ho jeho tehdejší šéf poslal na obchodní seminář. A jemu se tam vůbec nechtělo.
Na seminář jsem jel nerad. Po třech hodinách bylo všechno jinak
Čerstvě vystudovaný inženýr měl pocit, že víkendové obchodní školení není zrovna nejlepší způsob, jak strávit svůj čas. Jenže už během prvních hodin se něco změnilo. Principy, se kterými se na semináři setkal, byly praktické, srozumitelné a hlavně použitelné nejen v obchodě, ale také v komunikaci a běžném životě. Z člověka, kterému se na seminář vůbec nechtělo, se stal nadšený absolvent plný reálních poznání do života. A nakonec i člověk, který se rozhodl spojit s touto oblastí svou další profesní cestu.
Dobrá práce, slušný plat, služební auto. A přesto odejít
Po vojenské službě přišlo první opravdu velké rozhodnutí. Rastislav mohl pokračovat v oboru, který vystudoval. Měl před sebou dobrou kariéru v oblasti počítačů, dobrý plat a služební auto. Na druhé straně byla začínající vzdělávací firma a prakticky nulová jistota příjmu.
Z pohledu okolí možná nebylo příliš o čem přemýšlet. Rastislav si ale vybral druhou možnost. Ne proto, že by měl jistotu, že uspěje. Ale protože objevil něco, co mu dávalo větší smysl. Našel oblast, které se chtěl skutečně věnovat. A to pro něj v tu chvíli mělo větší hodnotu než jistota.
Když už máte vybudované zázemí, začíná se znovu mnohem hůř
O několik let později přišlo podobné rozhodnutí podruhé. Na Slovensku už měl Rastislav vybudované zázemí. Vedl firmu, která byla lídrem ve firemním vzdělávání, měl vlastní bydlení u jezera a profesně se mu dařilo. Pak přišla možnost pomoci s rozvojem firmy v Česku. Znamenalo to opustit prakticky všechno, co už měl vybudované. A začít znovu. Doslova.
Po příchodu do Česka spal nějakou dobu u kolegy na karimatce, později v levném penzionu. Komfort, který už jednou získal, byl pryč. Přesto dnes právě toto rozhodnutí řadí mezi ta nejdůležitější ve svém životě. Možná proto, že největší posuny často nepřicházejí ve chvíli, kdy máme všechno pod kontrolou. Přicházejí ve chvíli, kdy se rozhodneme udělat krok, jehož výsledek předem neznáme.
Odvaha není život bez pochybností
Když podobné příběhy posloucháme zpětně, mohou znít jednoduše. Člověk se rozhodl. Zariskoval. A uspěl. Jenže realita tak jednoduchá nebyla. Rastislav sám sebe popisuje jako člověka, který měl tendenci věci důkladně zvažovat a někdy je v hlavě i trochu dramatizovat. Pochybnosti byly. Strach byl také. Jen nakonec nerozhodoval.
Když něco zkusíte a nevyjde to, získáte zkušenost. Když to nezkusíte, možná budete celý život přemýšlet, co by se stalo, kdybyste do toho tehdy šli.
Člověk, který dnes přednáší, se kdysi přednášení bál
Možná ještě zajímavější je příběh jeho prvních seminářů. Dnes je přednášení přirozenou součástí Rastislavovy práce. Na začátku ale patřilo k jeho největším překážkám. Stres před prvními semináři byl tak velký, že fyzicky onemocněl a musel za něj zaskočit kolega. Situace se opakovala.
A tak přišel třetí termín – tentokrát už bez možnosti úniku. Nikdo jiný seminář převzít nemohl. Buď ho Rastislav odvede, nebo se zruší. Odvedl ho. Navíc v podmínkách, které začínajícímu lektorovi na klidu rozhodně nepřidaly. V zimě, na horské chatě, která nebyla pořádně vytopená a kde nebylo ani dost světla. Zvládl to. A právě činnost, ze které měl kdysi tak velký strach, se později stala podstatnou součástí jeho profesního života.
To, čeho se dnes nejvíc bojíme, nemusí být naše slabina. Možná je to jen schopnost, kterou jsme ještě nedostali příležitost pořádně rozvinout.
Tři rozhodnutí, která změnila všechno
Když se dnes Rastislav podívá zpět a má vybrat tři rozhodnutí, která ho profesně nejvíce ovlivnila, jsou překvapivě jednoduchá: poznat Business Success, nastoupit do firmy a později odejít rozvíjet firmu do Česka.
Ani jedno z těchto rozhodnutí nebylo bezpečnou volbou. A přesto právě ona změnila další směr jeho života.
„Škola mi dala titul. Firma mi srovnala hodnoty.“
Po třiceti letech už Rastislav nevnímá svou profesní cestu jen jako kariéru. Business Success ho podle jeho slov naučil nejen management, komunikaci a práci s lidmi. Velkou roli v jeho rozvoji sehráli také lidé, které během těch let potkal a kteří ho formovali profesně i lidsky.
Škola mi dala titul, ale firma a lidé v ní mi srovnala hodnoty.
A právě tahle věta vystihuje něco, o čem se v podnikání příliš nemluví. Budujeme firmy. Ale během těch let firmy zároveň budují nás. Učí nás rozhodovat se. Nést odpovědnost. Pracovat s lidmi. Zvládat úspěchy i neúspěchy. A někdy nás donutí překonat věci, o kterých jsme si mysleli, že je nikdy nezvládneme.
Po třiceti letech už úspěch neměříte jen penězi
Co tedy člověk po třiceti letech považuje za svůj největší úspěch? Rastislav mluví především o výdrži. Firma prošla i velmi náročnými obdobími. Přesto ji nevzdal.
Pak jsou tu lidé a vztahy, které během těch let vznikly. A je tu především dopad práce na život kolem nás. Tréninky firmy podle jeho slov za třicet let prošlo více než 100 000 lidí – majitelů, manažerů, obchodníků a dalších účastníků. Některé klientské firmy s Business Success spolupracují od svých začátků a patří k lídrům na trhu. Právě tady se pohled na úspěch mění. Samozřejmě, firma musí vydělávat peníze. Bez nich nemůže dlouhodobě fungovat.
Po třiceti letech ale začínáte vidět ještě jiný výsledek: Co se díky vaší práci změnilo v životech ostatních lidí?
A co dalších třicet let?
Třicet let může svádět k bilancování. Rastislav ale přemýšlí také o tom, co bude dál. Jedním z jeho cílů je převádět zkušenosti získané během desítek let do stále systematičtějších tréninkových programů. Nevyřešit problém za klienta, ale naučit ho principům tak, aby je dokázal používat samostatně. A současně dostat know-how, které dnes nosí v hlavách několik zkušených lidí, do systému, díky němuž může žít dál a být předáváno dalším.
Protože zkušenost má největší cenu ve chvíli, kdy ji dokážeme předat.
Firma nikdy není jen její majitel
A ještě jedna věc se po třiceti letech ukazuje velmi zřetelně. Žádná firma není dílem jediného člověka. Za Business Success stojí lidé v administrativě, obchodníci, konzultanti, lektoři a další kolegové. Mnozí z nich by mohli pracovat sami nebo odejít jinam, ale rozhodli se být součástí společného týmu. Pro majitele firmy z toho podle Rastislava vyplývá odpovědnost.
Vytvářet prostředí, ve kterém kvalitní lidé chtějí zůstat, mohou se rozvíjet a mají důvod být na svou práci hrdí.
A právě jim – stejně jako klientům, kteří firmě během těch let dali svou důvěru – patří po třiceti letech velké poděkování.
Co bych dnes poradil člověku, který stojí na začátku?
Možná nakonec totéž, co bych potřeboval slyšet sám. Najděte si něco, čemu se opravdu chcete věnovat. Pracujte na sobě. A pokud přijde příležitost, o které víte, že vás může posunout správným směrem, nenechte strach rozhodnout za vás.
Nemusí to vyjít. Ale i tehdy získáte zkušenost. Protože mnohem horší než neúspěšný pokus může být otázka, která se vám bude vracet ještě za třicet let: Co kdybych to tehdy zkusil?